Historie Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky

14Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky vznikl ke dni 1.1.2012 sloučením Ústavu lékařské biochemie (ÚLB) a Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky (ÚKBLD).

Historii obou ústavů najdete v následujícím článku.

Historie Ústavu lékařské biochemie

Ústav byl založen r. 1883 po rozdělení zprvu jednotné pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy na českou a německou (r. 1882) a vzniku české lékařské fakulty (r. 1883) jako „Ústav pro lučbu lékařskou“. Je historicky prvním českým ústavem lékařské chemie.

Zakládajícím přednostou ústavu byl MUDr. Jan Horbaczewski (1854 – 1942), ukrajinský absolvent vídeňské univerzity a asistent profesora Ernsta Ludwiga na téže univerzitě. Ač teprve devětadvacetiletý, byl už v té době proslaven svou prací o přípravě kyseliny močové tavením směsi glycinu a močoviny, kterou uveřejnil německy na 40 řádcích ještě jako student rok předtím. Byla to jeho již třetí publikace. Syntéza kyseliny močové se totiž nezdařila ani Friedrichu Wöhlerovi (1800-1892), slavnému autorovi laboratorní syntézy močoviny (1828). S přestávkou šesti válečných let (1939-1945), kdy nacistická okupační správa uzavřela české vysoké školy, existuje ústav v původních prostorách dosud.

Profesor Horbaczewski byl se svými žáky zakladatelem oboru lékařské chemie na českých lékařských fakultách a napsal jeho první čtyřsvazkovou vysokoškolskou učebnici (1904-1908) o 1309 stranách. Její podstatnou částí byla již tehdy chemie fyziologická, jak se původně biochemie na lékařských fakultách nazývala, a tím se její autor stal i spoluzakladatelem české biochemie. Byl čtyřikrát děkanem české lékařské fakulty, rektorem české univerzity v Praze a prvním rakouským ministrem zdravotnictví. Na lékařské fakultě působil do r. 1917, tedy 34 let.

Jeho nástupcem se stal profesor MUDr. Emanuel Formánek (1896-1929), který pokračoval jako jeho žák na Ústavu lékařské chemie Univerzity Karlovy v Praze ve studiu dusíkatých látek a zabýval se též potravinářskou chemií, farmakognozií a toxikologií. Byl rovněž zastupujícím přednostou Ústavu farmakologie a děkanem lékařské fakulty. Na ústavu působil do r. 1929.

Posledním předválečným přednostou ústavu byl v letech 1930-1939 další žák Horbaczewského profesor MUDr. Antonín Hamsík, DrSc. (1878-1963), který vynikl zejména svými pracemi v oblasti trávicích enzymů a derivátů krevního barviva. Se svými spolupracovníky napsal pětidílné kompendium lékařské chemie, které vycházelo z koncepce profesora Horbaczewského, reprezentovalo obor v období meziválečném a stalo se základem jeho výuky krátce po válce. Profesor Hamsík byl též děkanem lékařské fakulty a v letech 1945-1948 zakladatelem a přednostou II. ústavu lékařské chemie v Praze.

O obnovu ústavu po znovuotevření českých vysokých škol po II. světové válce se zasloužil jeho přednosta v letech 1945-1970, profesor MUDr. Dr.Ing. Karel Kácl, DrSc. (1900-1986), který byl již před válkou habilitován profesorem Hamsíkem a při ústavu založil tehdy oddělení pro chemické jedy. R. 1953 zřídil Laboratoř, r. 1956 přejmenovanou na Ústav pro toxikologii a soudní chemii. Ten byl až do r. 1990 s I. ústavem pro chemii lékařskou a soudní součástí společné katedry, kterou vedl po odchodu profesora Kácla z fakulty za velmi ztížených podmínek v letech 1970-1984 jím habilitovaný doc. MUDr. RNDr. Břetislav Večerek, CSc. (1925-1984) až do své předčasné smrti.

V letech 1984-1990 byl vedoucím této katedry žák doc. Večerka, jím habilitovaný prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc. (nar. 1941). V roce 1990 se tato katedra rozdělila na I. ústav lékařské chemie a biochemie, který vedl v letech 1990-1998 prof. MUDr. Jiří Kraml, DrSc. (nar. 1930), habilitovaný ještě profesorem Káclem. Ústav pro toxikologii a soudní chemii, v letech 1990-1998 existující samostatně, je nyní součástí Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. LF a VFN.

Ústav vedený v letech 1998-2011 Prof. MUDr. Stanislavem Štípkem, DrSc., přejmenovaný 2002 na Ústav lékařské biochemie byl v posledních desetiletích výzkumně orientován zejména na studium vybraných enzymových systémů, onkofetálních antigenů, a vzniku a působení volných radikálů v organismu. Participoval spolu s Ústavem biochemie a experimentální onkologie (dříve II. ústavem lékařské chemie a biochemie) na výuce lékařské chemie, biochemie a patobiochemie v prvních třech ročnících studijních programů lékařství a stomatologie v české i anglické paralelce (tato výuka byla založena r. 1992) a na výchově studentů v doktorském (PhD) programu oborové rady biochemie a patobiochemie jako součásti postgraduálních programů v biomedicině na Univerzitě Karlově v Praze.

K 1.1.2012 došlo ke spojení s Ústavem klinické biochemie a laboratorní diagnostiky a vznikl Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN Praha.

Historie Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky

1945 - 1959

Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky navazuje na tradice zakladatele oboru klinické biochemie v Československu prof. MUDr. Jaroslava Hořejšího, DrSc., člena korespondenta ČSAV, který založil v roce 1948Ústřední biochemické laboratoře, později oddělení klinické biochemie bývalé fakultní nemocnice I (FN I s FP). Laboratoře vznikly z biochemické laboratoře I. interní kliniky, díky cílevědomé snaze prof. Hořejšího, který se stal i jejich prvním přednostou. Díky neúnavné práci a hlubokým teoretickým i praktickým znalostem, které zčásti získal za studijního pobytu v zahraničí, vybudoval v té době špičkové pracoviště, které významně ovlivnilo další rozvoj celého oboru. S porozuměním akademika Hamsíka, získala Ústřední biochemická laboratoř větší prostory v budově II. ústavu lékařské chemie. Tehdy moderní přístrojové vybavení bylo v r. 1948 získáno z daru American Relief for Czechoslovakia a některé fotometry z této pomoci byly v laboratoři úspěšně používány ještě v r. 1965. Při ústřední laboratoři pracovala poradna pro pacienty s onemocněními jater, ve které pod vedením prof. Hořejšího pracovali lékaři této laboratoře. V laboratoři se prováděla vyšetření pro pacienty klinik FN I a později i vyšetření pro lůžkovou část fakultní nemocnice II (FN II s FP). Pro tuto činnost bylo třeba vychovat odborně zdatný personál, laboranty, chemiky i lékaře. Profesor Hořejší se svými spolupracovníky zahájil a vedl odborná školení laboratorních pracovníků zpočátku formou studia v kurzech a na základě zkušeností z těchto kurzů byla později koncipována a založena první odborná škola pro technický zdravotnický personál.

V laboratoři pod vedením prof. Hořejšího pracovala celá řada odborníků, z nichž se někteří později uplatnili v ČSR i v zahraničí jako vedoucí pracovníci. Byli to zejména MUDr. Karel Bělohradský, MUDr. Jan Hrabáně, CSc., Vladimír Jirgl, MUDr. Alena Komárková, CSc., Jaroslav Kořínek, RNDr.Čestmír Michalec, CSc., Ing.Libuše Mirčevová, DrSc., MUDr. Jan Podzimek, doc. RNDr. Karel Slavík, DrSc., RNDr. Věra Slavíková, CSc. a RNDr. PhMr. Miloš Šťastný, CSc.,

V laboratoři byly řešeny i četné výzkumné úkoly a výsledky práce byly oceněny státními cenami: prof. Hořejší se spolupracovníky za práci: Metoda frakcionace krevních bílkovin akridinovými barvivy, doc. Slavík za výzkum problematiky antimetabolitů kyseliny listové. Významných výsledků dosáhl prof. Hořejší se spolupracovníky v práci: Vliv thiolových látek na disociační křivku hemoglobinu. MUDr. Komárková. CSc. se zabývala ve svých pracích otázkami metabolismu kostí. RNDr. Michalec, CSc. spolupracoval na dvou odborných monografiích a četných publikacích. V zahraničí se uplatnil RNDr. Šťastný, CSc., který zastával významné postavení ve vývojovém oddělení firmy Corning.

V Ústředních biochemických laboratořích se školili i lékaři, kteří se chtěli věnovat oboru klinické biochemie a stali se později vedoucími pracovníky v oboru KB v laboratořích krajských a jiných velkých nemocnic: Jadrný, Jícha, Kraml, Kulenda, Nejedlý, Petřík, Podivínský, Vyhnánek, Zázvorka a jiní. Ze zahraničních kurzistů připomínáme profesora Krawczynského, pozdějšího vedoucího představitele oboru klinické biochemie v Polsku. Výzkumná práce se zaměřila na otázky metabolismu bílkovin, krevního barviva, porfyrinů, kyseliny listové a jejich metabolitů, lipidů, dále rozvíjení vyšetřovacích postupů, zejména chromatografických metod.

Po profesoru Hořejším, který byl v r. 1957 pověřen vedením ÚHKT, nastoupil do funkce přednosty MUDr. J. Hrabáně, CSc., který vedl Ústřední biochemické laboratoře do r. 1965. Za jeho vedení se uskutečnila adaptace prostor v budově II. ústavu lék. chemie, která trvala 7 let. Během té doby byla ve spolupráci se IV.interní klinikou zaměřena výzkumná práce na epidemiologii poruch lipidového metabolismu. MUDr. Hrabáně se v duchu tradic oddělení významně podílel na rozvoji středních zdravotních škol pro výchovu zdravotních laborantů a na výuce mediků v klinické laboratorní diagnostice.

Oddělení klinické biochemie bývalé fakultní nemocnice 2 (FN 2 s FP) vzniklo v r.1950, současně s otevřením budovy Fakultní polikliniky na Karlově náměstí 32, kam se poliklinika přestěhovala ze svých původních prostor v Myslíkově ulici. Prvním přednostou této laboratoře biochemie a hematologie byl prof.MUDr. Stanislav Janoušek (1900-1958), který tuto funkci vykonával již na FP v Myslíkově ul. spolu s vedením interního oddělení. Profesor Janoušek byl původně kardiolog s velkým zájmem o výzkumnou laboratorní práci. Oboru, kterému dnes říkáme klinická biochemie, se začal věnovat již od 30. let a ve správnosti této orientace ho v poválečných letech utvrdil stipendijní pobyt v Anglii. Jeho laboratoř měla v té době špičkové vybavení a prováděla jako jedna z prvních řadu tehdy nových a speciálních vyšetření: stanovení enzymů ACP, ALP, ALT, AMS, AST, stanovení železa a mědi, polarografické stanovení kathepsinu, mukoproteinů a pepsinogenu, vyšetření funkce štítné žlázy apod. Jeho laboratoř prováděla také hematologická vyšetření včetně punkce kostní dřeně, mikroskopická vyšetření vaginálních nátěrů, sputa a později i další cytologická vyšetření. Personální obsazení představovalo 15 laborantek, 1 lékař, 2 chemici, 1 sestra, 2 administrativní síly, 2 pomocnice v umývárně a 2 uklízečky. Ve výukové činnosti byla laboratoř přirazena k I. interní klinice.

Po předčasné smrti prof. Janouška v r.1958 se stal jeho nástupcem tehdejší docent, později profesor MUDr. Jiří Homolka, DrSc. (1916-1991), který předtím vedl Ústřední laboratoře Dětské fakultní nemocnice. Byl přednostou OKB v letech 1959 až 1984 a zastával přitom řadu zdravotnických a akademických funkcí.

Historie biochemické laboratoře v prostorách DAK souvisí s rozdělením dětských klinik na Karlově po dobudování nemocnice v Motole: nejdříve byla laboratoř detašovaným pracovištěm Dětské fakultní nemocnice.

Hepatologická laboratoř byla původně součástí I. interní kliniky a chemická vyšetření se zde prováděla už od 30. let. Vedle rutinních metod se zde rozvíjel výzkum v návaznosti na hepatologii, která se postupně stala jedním z nosných oborů kliniky. V 50. letech byla věnována pozornost flokulačním jaterním testům a změnám poměru mezi albuminem a globuliny (J.Berman). Předmětem studia byl též metabolismus bilirubinu (M. Jirsa, B. Večerek a M. Ledvina). Od 60.let byla pozornost zaměřena na diagnostiku jaterních porfyrií (monografie J. Bermana).

Dobře vybavené biochemické laboratoře IV. interní kliniky vedl asistent profesora Prusíka Jan Hrabáně. Ředitelem angiologické laboratoře, která vznikla z původní kardiologické laboratoře, byl nejbližší spolupracovník prof. Prusíka prof. Reiniš. Druhým nosným pilířem kliniky se stala gastroenterologie. Prof. Fučík založil v roce 1957 výzkumnou gastroentero-logickou laboratoř.

Fakultní poliklinika v Klimentské ulici byla v minulosti organizačně začleněna do FN 1 s FP a sloužila jako krajské zdravotnické zařízení pro okresy Praha východ, Praha západ a pro část Středočeského kraje. Poliklinika je již od svého založení v r. 1926 smíšeným ambulantně-lůžkovým zařízením. Její laboratoř měla původně společnou biochemickou a hematologickou náplň.

Historie imunochemického oddělení začíná v polovině 60. let. kdy při Ústavu pro toxikologii a soudní chemii FVL UK začal MVDr. V.Žižkovský, CSc., spolu s prof. Masopustem, DrSc. (Dětská FN Motol), studovat experimentálně specifické fetální antigeny. Tehdejší přednosta toxikologického ústavu a současně i I. chemie, doc. MUDr. RNDr. B. Večerek, CSc., spolu s Dr. Žižkovským se zasloužili o vybudování zvěřince a o zřízení laboratoře v suterénu budovy v Kateřinské ul. 32.

Ústav klinické mikrobiologie založil prof. MUDr. F. Patočka, DrSc 5.5.1945. Do té doby byla odborná mikrobiologie ústavu orientovaná na německé mikrobiology, např. prof. Kocha. Prof. Patočka, který v meziválečném období několikrát pracoval v Pasteurově ústavu, navazuje na francouzskou mikrobiologickou školu. Prof. Patočka byl světově uznávaným odborníkem pro choleru a mor při WHO. Nemocniční část ústavu byla od roku 1950 součástí FN 2 s FP.

1960-1975

V r. 1965 byla přednostkou Ústředních laboratoří jmenována MUDr. Alena Komárková, CSc. Ústřední laboratoře, které byly mezitím přejmenovány na oddělení klinické biochemie vedla až do svého odchodu do důchodu na konci roku 1982. Pod jejím vedením došlo k výrazné modernizaci technického vybavení OKB, rozšíření palety vyšetřovacích metod a OKB FN 1 se stalo po metodické stránce vedoucím pracovištěm klinické biochemie pro Středočeský kraj. Byly položeny základy činnosti krajské kontrolní laboratoře. Výzkumné zaměření laboratoře sledovalo otázky metabolismu kostí a rozvíjení vyšetřovacích postupů.

Prof. Homolka, který vedl OKB FN 2, získal r. 1962 doktorát věd a v r. 1966 se stal řádným profesorem biochemie na Fakultě všeobecného lékařství, dnešní 1. LF UK v Praze. Ve své odborné práci se věnoval analytickým mikrometodám a zvláště intenzivně pak polarografickým metodám analýzy bílkovin. Publikoval více než 200 vědeckých prací, byl autorem 18 monografií, 7 patentů a autorem nebo spoluautorem několika učebnic pro střední zdravotnické školy.
V 70. letech začala být věnována pozornost Hepatologické laboratoře metabolismu žlučových kyselin ve vztahu k cholesterolové cholelitiáze (Z. Mareček, M. Jirsa).

Laboratoř molekulární kardiologie, dříve výzkumná kardiologická laboratoř při II. interní klinice, byla založena prof. MUDr. F. Herlesem, DrSc. v roce 1965. Pracoviště se podílí na řešení výzkumných úkolů II. interní kliniky a zajišťuje vysoce specializované vyšetřovací metody zaměřené na diagnostiku kardiovaskulárních chorob, sledování úspěšnosti terapie a možnosti primární i sekundární prevence.

Laboratoř FP v Klimentské ulici vedl do r. 1964 MUDr. J. Chytil a po něm dva roky MUDr. Komárková a stejnou dobu i MUDr. Hrabáně. V intervalu let 1969 až 1992 byl přednostou OKB FP v Klimentské MUDr. M. Dufek.

Biochemicko-hematologická laboratoř interního oddělení Strahov zahájila svoji činnost spolu se zahájením provozu celé nemocnice v r. 1965. Nemocnice byla organizačně součástí FN 2 s FP. V r. 1971 byl na pracovišti spuštěn hemodialyzační program, který se postupem let rozšířil tak, že dnes tvoří největší dialyzační středisko v ČR.

Pod vedením Dr. Chrze vznikla v roce 1964 specializovaná cytogenetická jednotka při hematologické laboratoři III. interní kliniky prof. Charváta a v roce 1974 byla ustanovena Cytogenetická laboratoř III. interní kliniky VFN.

Po prof. Patočkovi nastupuje od roku 1971 do funkce přednosty ústavu klinické mikrobiologie doc. MUDr. Ctirad John, DrSc. Ústav se kromě mikrobiologie začal orientovat na imunologii a název ústavu se změnil na Ústav lékařské mikrobiologie a imunologie 1. LF UK.

Imunologická laboratoř byla založena s názvem Oddělení klinické imunologie v roce 1972 jako součást I. interní katedry se zaměřením na laboratorní imunologická vyšetření vhodná pro nově vznikající samostatný obor imunologie. K prvním metodám se řadilo stanovení ASLO, latexový-fixační test, CRP a další proteiny akutní fáze, IELFO a především stanovení imunoglobulinů a autoprotilátek. Vedením byl pověřen doc. MUDr. J. Strejček, CSc. Jako odborní pracovníci byli vybráni MUDr. I. M. Malbohan a MUDr. T. Fučíková, kteří se věnovali imunologické problematice na svých původních pracovištích (Ústav chemie a I. interní klinika). Vedoucím laboratorního úseku byla jmenována RNDr. H. Haškovcová, které se podařilo díky přírodovědeckému vzdělání zaměřenému na imunologii rozšířit spektrum vyšetření i na ukazatele buněčné imunity (E rozety, blastická transformace lymfocytů) a stanovení složek komplementu. Na oddělení bylo přiděleno 5 laborantek, léčebně preventivní servis se nepředpokládal.

1976-1990

Od roku 1983 vedl OKB FN 1 MUDr. Milan Zich. V tomto období byla laboratoř vybavena prvním výkonným biochemickým analyzátorem a výpočetní technikou. Významně se rozvíjela mezilaboratorní kontrola v rámci Středočeského kraje.

Po odchodu profesora Homolky do důchodu ho v r. 1984 nahradil ve funkci přednosty OKB FN 2 jeho dlouholetý spolupracovník, nynější profesor MUDr. Josef Hyánek, DrSc. Ten se dlouhá léta orientoval na studium laboratorní i klinické problematiky dědičných metabolických poruch a postupně vybudoval pro tento účel v rámci OKB technicky i personálně velmi dobře vybavené laboratorní a ambulantní pracoviště. Především z této oblasti publikoval prof. Hyánek více než 200 vědeckých prací, 2 samostatné monografie a napsal řadu kapitol do českých i slovenských učebnic a monografií. V r. 1984 obhájil na toto téma doktorát věd a řádným profesorem biochemie na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze se stal v r.1986. Do OKB byla od r. 1985 dále začleněna Referenční laboratoř pro klinickou biochemii MZ ČR s vlastním statutem. Prof. Hyánek vedl OKB i Referenční laboratoř až do r. 1990. Od listopadu 1990 ho ve funkci vystřídal doc. MUDr. Petr Schneiderka, CSc., dříve primář OKB nemocnice s poliklinikou v Benešově, který stál v čele pracoviště až do konce r. 1998.

Biochemická laboratoř v prostorách DAK se od r. 1978 stala detašovaným pracovištěm FN 2 s FP.

Po nástupu doc. MUDr. I. M. Malbohana, CSc., se práce imunochemického oddělení zaměřila na klinické využití onkofetálních antigenů. Zpočátku se jednalo hlavně o jejich nasazení jako nádorových markerů, později, od začátku 80. let, byla pozornost zaměřena na jejich význam pro diagnostiku vrozených vývojových vad.

V 80. letech rozvinul problematiku porfyrické choroby v Hepatologické laboratoři M. Jirsa, M. Kaláb, P. Kotal, V. Kordač a P. Martásek. Současně se pozornost začala orientovat na léčebné využití fototoxických porfyrinů a příbuzných látek v terapii nádorových onemocnění.

Prof. MUDr. Jiří Skořepa, DrSc. Založil v roce 1980 Výzkumnou laboratoř pro analýzu lipidů. V klinických studiích zaměřených na diagnostiku a léčbu poruch metabolismu lipidů a úlohu kyslíkových radikálů pak pokračoval jeho žák prof. MUDr. Petr Hrabák, DrSc.

Sérologická laboratoř VFN a 1. LF UK vznikla spojením laboratoře pro diagnostiku syfilis a mikrobiologické laboratoře pro diagnostiku kapavky v r. 1977 v rámci přičlenění sérologie k venerologickému odd. FN 2 s FP.

Laboratoř Fakultní polikliniky v Klimentské ulici měla až do r. 1987 společnou biochemickou a hematologickou náplň.

Od roku 1976 se Cytogenetická laboratoř zabývá sledováním chromosomových změn v nádorových buňkách u dětí i dospělých nemocných s leukémiemi a preleukémiemi a některými vybranými solidními nádory. Od roku 1986 jsou na pracovišti kromě klasické cytogenetické analýzy používány metody hybridizace in situ. Od r. 1990 se stává vedoucí laboratoře prof. Ing. Kyra Michalová, DrSc.

V Ústavu klinické mikrobiologie pracovali význační mikrobiologové jako prof. MUDr. Jiří Schindler, DrSc., po roce 1990 přednosta ústavu mikrobiologie 3. LF UK Praha, doc.MUDr. Anna Součková, CSc. po roce 1990 přednostka Ústavu mikrobiologie 2. LF UK Praha, dále doc. MUDr. Eva Menčíková, prof. RNDr. Milan Mára, DrSc., MUDr. Milan Chýle, CSc., MUDr. Pavel Chýle, CSc. Od roku 1985 do roku 1990 nastupuje do funkce přednosty ústavu epidemiolog doc. MUDr. Eduard Schon, CSc.
Prvním primářem mikrobiologie v roce 1981 byl parazitolog doc.MUDr.Václav Bozděch, CSc. Od roku 1988 do roku 1993 byla primářkou parazitoložka MUDr. Milena Chválová, CSc.
V roce 1982 bylo založeno MUDr. Annou Jedličkovou Antibiotické středisko FN2, od 1.8.1984 bylo samostatným oddělením a od 1.8.1985 primariátem.

Oddělení klinické imunologie provozovalo od r. 1978 jako první v ČR superkonziliární ambulanci, kam mohli jezdit všichni lékaři bez ohledu na kraje. Centrem zájmu Laboratoře klinické imunologie zůstávala autoimunita se zaměřením na klinický význam stanovení jednotlivých autoprotilátek. V laboratoři se poprvé v Československu vyšetřovaly autoprotilátky orgánově nespecifické (ANA, AMA, SMA) i orgánově specifické (mikrosomy parietálních buněk žaludku a štítné žlázy). Tato vyšetření se prováděla metodou nepřímé imunofluorescence. Velká pozornost byla věnována výskytu zejména antinukleárních protilátek. V r. 1985 byl popsán prof. Fučíkovou "Autoimunitní laboratorní syndrom". Laboratoř klinické imunologie byla prvním pracovištěm v tehdejší RVHP, které získalo r. 1984 laserový průtokový cytometr k imunofenotypizačnímu vyšetření periferní krve a nádorových tkání. Na výzkumných i diagnostických měřeních na cytometru měl největší zásluhu MUDr. P. Hausner, tehdy pracovník Onkologické kliniky VFN a Oddělení klinické imunologie, nyní pracovník Greenebaum Cancer Center, University of Maryland, USA. Laboratoř věnovala velkou pozornost nemocným s tzv. chronickým únavovým syndromem. Komplexnímu řešení problematiky tohoto syndromu se věnovaly prof. MUDr. T. Fučíková, DrSc., MUDr. O. Kryštůfková a MUDr. H. Marečková, CSc. Pro diagnostické účely zavedla RNDr. Janatková vyšetření protilátek proti EBV. V letech 1984-6 vypracovala MUDr. J. Bartůňková, dnešní profesorka a přednostka Ústavu imunologie 2. LF UK v Praze, komplexní diagnostiku fagocytárních poruch.

1991-2000

Od roku 1993 nastoupila do funkce primáře OKB FN 1 RNDr. Hana Benáková, MBA. V roce 1994 ve spolupráci s I. interní klinikou byl statimový úsek laboratoře přenesen do areálu nemocnice. Statimová laboratoř byla vybavena dalším analyzátorem pro klinicko-biochemickou analytiku a doplněna výpočetní technikou, obě části laboratoře byly vzájemně propojeny počítačovou sítí a začaly používat jednotný laboratorní informační systém. V r. 1996 byla tato laboratoř nazvána Centrální laboratoří VFN.

V roce 1998 byla k pracovišti OKB FN 2 připojena Laboratoř Interního oddělení Fakultní polikliniky a Laboratoř gastroenterologie 1. LF UK vedené řadu let prof. MUDr. P. Fričem, DrSc. Úsek gastroenterologie v rámci Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky zajišťuje specializované metody, funkční diagnostiku a screening pro obor gastroenterologie.

Centrum dědičných metabolických poruch se na sklonku r. 1993 vyčlenilo z rámce OKB FN 2 a vytvořilo samostatnou organizační jednotku 1. LF UK a FN 2 pod názvem Ústav dědičných metabolických poruch. Obě fakultní nemocnice se r. 1994 spojily do dnešní Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). OKB VFN a 1.LF UK mělo detašované rutinní pracoviště v prostorách Dětského areálu na Karlově (DAK) a pracoviště speciálních imunochemických metod na 1. ústavu lékařské chemie a biochemie v Kateřinské ul. 32.

Biochemická laboratoř v prostorách DAK přesídlila v r. 1996 do rekonstruovaných prostor ve 3. poschodí budovy C. Laboratoř pod vedením RNDr. E. Márové prováděla rutinní biochemické analýzy pro nejbližší kliniky VFN a navíc zajišťovala některá specializovaná vyšetření, jako např. stanovení specifických bílkovin.

Laboratoř molekulární kardiologie pod vedením prof. MUDr. K. Horkého, DrSc., byla v r.1994 odměněna cenou MZ ČR za výzkum.

Laboratoř endokrinologie a metabolismu je součástí III. interní kliniky VFN a 1. LF UK. Od roku 1999 se podílí částí své kapacity na činnosti Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. Vedoucím laboratoře je prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA.

Laboratoř Fakultní polikliniky v Klimentské ulici vedla do r. 1996 ing. B. Musilová, a tu vystřídala ing. M. Hostlovská, která zastávala vedoucí funkci do roku 2001, kdy byla laboratoř zrušena z důvodu ukončení činnosti FP.

Od roku 1990 byla v Cytogenetické laboratoři jako na prvním pracovišti v ČR zavedena do rutinního provozu metoda fluorescenční in situ hybridizace (FISH). V roce 1995 vzniká Centrum nádorové cytogenetiky VFN a 1. LF UK a v roce 1996 Referenční laboratoř pro nádorovou cytogenetiku MZ ČR.

Od roku 1990 do roku 1992 je přednostou Ústavu lékařské mikrobiologie a imunologie virolog doc. MUDr. Bohumil Korych, CSc. Od roku 1992 do roku 1997 je přednostou mikrobiolog doc. MUDr. Marek Bednář, CSc., který se stává od roku 1997 přednostou Ústavu mikrobiologie 3. LF UK Praha. V roce 1994 se oddělila imunologická část ústavu v samostatný Ústav klinické imunologie a zbytek ústavu se přejmenoval na Ústav lékařské mikrobiologie. V roce 1997 se stává jeho přednostou doc. MUDr. Andrej Souček, CSc. a je jím do roku 2001.
V roce 1992 došlo k začlenění parazitologie z FN 1 do FN 2 a připojení k mikrobiologii FN 2. V roce 1993 po konkurzním řízení se stala primářkou Oddělení mikrobiologie a ATB střediska mikrobioložka MUDr. Anna Jedličková. 1.7.1993 bylo ATB středisko připojeno k ostatním oddělením nemocniční části ÚLMI. Nemocniční mikrobiologie ÚLMI vyšetřovala biologické materiály pro FN 1 i FN 2. V roce 1994 dochází k rozšíření spektra vyšetření a metod v sérologicko-virologické laboratoři (nejširší nabídka v Praze). Jednotlivé laboratoře pracoviště se od roku 1996 účastní externí kontroly hodnocení kvality vyšetření. V roce 1997 se přejmenovává ATB středisko na ATB centrum VFN. V roce 1997 je zřízena laboratoř sterilit a v roce 1998 mykologická laboratoř.

V tomto období rozšířila laboratoř klinické imunologie a alergologie spektrum svých vyšetřovacích metod o celou řadu funkčních testů, ke kterým patřilo například stanovení oxidačního vzplanutí neutrofilů chemiluminiscencí. Další primátem v ČR bylo vyšetřování autoprotilátek proti cytoplasmě neutrofilů (ANCA) v r. 1992. Vyšetřování zavedly MUDr. Bartůňková a RNDr. Janatková po svém pobytu v laboratoři Pathologie rénale v Hopital Necker v Paříži. Při laboratoři klinické imunologie vznikla pracovní skupina pro přípravu Seznamu zdravotních výkonů VZP odbornosti 813. Koordinátorem této skupiny byla v letech 1990 - 1995 MUDr. Kryštůfková. Tato pracovní skupina dala podnět k založení Sekce laboratorní imunologie ČSAKI. V roce 1997 bylo Oddělení klinické imunologie spojeno s Laboratoří pro lékařskou imunologii Mikrobiologického ústavu a byl vytvořen nový institut - Ústav klinické imunologie, jehož přednostkou se stala prof. MUDr. Fučíková, DrSc. Imunologické vyšetření se stalo rutinní součástí diferenciálně diagnostických rozhodnutí a vedlo ke specializaci řady odborníků vně imunologické odbornosti. V r. 1998 pořádalo pracoviště první workshop o stanovení intracelulárních cytokinů pro ČR a SR. Laboratoř zavedla jako první v ČR imunofenotypizační vyšetření likvoru a bronchoalveolární laváže.

Ústav klinické biochemie 1. LF UK a VFN byl založen 1. ledna 1999. Vznikl spojením Centrální biochemické laboratoře VFN (U nemocnice 5, Praha 2), Oddělení klinické biochemie VFN a 1. LF UK (Karlovo náměstí 32, Praha 2) včetně detašované laboratoře v dětském areálu Karlov (Ke Karlovu 2, Praha 2) a těchto dalších pracovišť VFN a 1. LF UK:
Laboratoř speciální imunochemie 1. ústavu pro lék. chemii, Kateřinská 32
Hepatologická laboratoř I. interní kliniky, U nemocnice 2
Laboratoř molekulární kardiologie II.interní kliniky, U nemocnice 2
Laboratoř endokrinologie a metabolismu III. interní kliniky, U nemocnice 1
Lipidová laboratoř IV. interní kliniky, U nemocnice 2
Sérologická laboratoř dermatovenerologické kliniky, Apolinářská 4
Biochemická laboratoř Fakultní polikliniky Klimentská, Lannova 2
Laboratoř Interního odd. Strahov, Šermířská 5.
Některá pracoviště (např. laboratoř na Gynekologicko-porodnické klinice, Urologické klinice, Psychiatrické klinice) byla zrušena.
Přednostou konsolidovaného pracoviště byl jmenován prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc, MBA.

2001 - 2011

Dne 14.6. 2002 byl Akademickým senátem 1. LF UK schválen nový název pracoviště Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky (ÚKBLD). Součástí ÚKBLD se stalo moderní odběrové centrum s 12 odběrovými místy, umístěné ve fakultní poliklinice na Karlově náměstí 32. V roce 2002 také vznikla monografie Laboratorní diagnostika, na které se podílela rozhodující měrou řada pracovníků ústavu.

Primariát klinické biochemie a cytogenetiky tvoří 11 laboratoří, z nichž největší podíl na rutinním klinicko-biochemickém vyšetřování zajišťuje Centrální laboratoř v areálu U Nemocnice 2, která má nepřetržitý provoz a je napojena na systém potrubní pošty VFN umožňující rychlý transport vzorků do laboratoře.

Další klinicko-biochemické laboratoře ÚKBLD je možno rozdělit do dvou skupin na detašované laboratoře s rutinním spektrem metod (laboratoř v areálu DAK, laboratoř na interní klinice Strahov) a laboratoře provádějící vysoce specializovaná klinicko-biochemická vyšetření v řadě případů jedinečných v ČR. Na pracovišti FP Karlovo náměstí je prováděna ambulantní činnost. Sérologická laboratoř je zaměřená na diagnostiku hepatitid, sexuálně přenosných nemocí a TBC s použitím molekulárně-biologických metod. Genetický analyzátor Affimetrix pro sledování polymorfismů cytochromu P450 technologii AmpliChip umožňuje individualizovat terapii podle genetické výbavy jedince a tím významně snížit incidenci vedlejších účinků léčiv, které by jinak u velmi citlivých pacientů mohly mít fatální následky. Další laboratoře provádějící vysoce specializovaná klinicko-biochemická vyšetření se zaměřením na endokrinologii a metabolismus, hepatologii, lipidový metabolismus, molekulární kardiologii a speciální imunochemii. Tyto laboratoře úzce spolupracují s klinickými pracovišti (I., II., III., IV., interní klinika, Neurologická klinika, Dermatovenerologická klinika, Ústav lékařské biochemie) při řešení výzkumných úkolů.

Centrum nádorové cytogenetiky VFN a 1. LF UK je součástí ÚKBLD od 1.1.2002. Dne 1.1.2003 byla uzavřena smlouva mezi VFN a Ústavem hematologie a krevní transfuze o spojení Centra nádorové cytogeneticky ÚKBLD VFN a 1. LF UK a cytogenetické laboratoře ÚHKT. Vzhledem k velmi úzké spolupráci a stejnému zaměření uvedených pracovišť se obě instituce dohodly na vzniku společného Centra nádorové cytogenetiky, které je organizační složkou ÚKBLD.

Některé klinické laboratoře ÚKBLD získaly 16.4.2004 osvědčení o akreditaci dle normy ČSN EN ISO/IEC 17025. ÚKBLD získal jako první v ČR mezinárodní certifikát The Fetal Medicine Foundation a splnil doporučení uvedené renomované britské instituce pro správnou laboratorní práci a zajištění kvality při screeningu v prvním trimestru. ÚKBLD získal Osvědčení o registraci SZÚ, Centra pro řízení kvality ve zdravotnictví v Programu zvyšování kvality ve zdravotnictví garantovaném MZ ČR.
V říjnu 2004 se ÚKBLD rozšířil o Klinickou mikrobiologii a antibiotické centrum VFN se sedmi úseky (bakteriologie, sérologie-virologie, parazitologie, mykologie, antibiotické centrum, autovakcíny a laboratoř sterilit) a Laboratoř oddělení klinické imunologie a alergologie (úseky humorální a buněčné imunologie).

Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN provádí komplexní diagnostiku infekčních původců onemocnění – původců bakteriálních, mykobakteriální, kvasinkovitých, plísňových a parazitárních – mikroskopicky a kultivačně se zjištěním antibakteriální a antimykotické citlivosti. Laboratoř sterilit působí v rámci prevence nozokomiálních nákaz ve VFN, provádí pravidelnou kontrolu sterility a nezávadnosti přípravků vyrobených v nemocniční lékárně VFN a sterilitu transfúzních přípravků z transfúzních stanic (oddělení) na území téměř celé Prahy, středočeského regionu a dalších krajů. Klinická mikrobiologie a ATB centrum VFN zjišťuje antibakteriální citlivost bakterií. Významnou činností je konsiliární činnost, zaměřená na antibakteriální a antimykotickou terapii pacientů. ATB centrum sleduje a vydává každý rok přehledy antibakteriální rezistence bakterií a sleduje ATB profily nozokomiálních kmenů.

Od roku 2004 je Laboratoř klinické imunologie a alergologie samostatným primariátem Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1. LF UK. Laboratoř provádí široké spektrum vyšetření, které odpovídá potřebám velké fakultní nemocnice se superkonziliární službou pro celou ČR. Pracovní náplní laboratoře je stanovení základních imunologických parametrů. Kromě toho se pracoviště specializuje na detailní laboratorní diagnostiku systémových autoimunitních onemocnění a podrobné vyšetřování orgánově specifických autoimunit. Speciální pozornost je věnována laboratorní diagnostice imunologických příčin poruch plodnosti (včetně antifosfolipidového syndromu), idiopatických střevních zánětů, autoimunitních neuropatií, vyšetřování kryoglobulinů a monitorování biologické léčby. V oblasti buněčné imunity poskytuje laboratoř kompletní servis při vyšetřování lymfocytárních subpopulací, včetně imunofenotypizace povrchových znaků buněk bronchoalveolární laváže a mozkomíšního moku. Vyšetření intracelulárních cytokinů provádíme jako jediné pracoviště v Praze. V laboratoři se provádějí též metody molekulární imunologie se zaměřením na onkologickou problematiku, např. sledování cirkulujících nádorových buněk v periferní krvi.

Od 1. dubna 2009 byly do ústavu začleněny jako samostatný primariát Centrální hematologické laboratoře a Trombotické centrum, které zajišťují základní a specializovaná hematologická laboratorní vyšetření. Pracoviště je pověřováno speciálními úkoly v rámci ĉinnosti Referenĉní laboratoře pro automatizaci v hematologii MZ ĈR. Trombotické centrum VFN spolupracuje při diagnostice, dispenzarizaci a antikoagulaĉní léĉbě u trombofilních stavů a poskytuje superkonsiliární služby v oblasti trombofilních stavů. Toto pracoviště je hlavním pracovištěm řešícím výzkumný záměr MZ ĈR ve VFN.

Od r. 1985 je součástí ÚKBLD (dříve Oddělení klinické biochemie) začleněna národní Referenční laboratoř pro klinickou biochemii MZ ČR s vlastním statutem, která má supervizi nad mezilaboratorní kontrolou kvality v oboru klinické biochemie v celé ČR, zabývá se algoritmy a zaváděním postupů pro řízení jakosti, referenčními materiály a metodami, provádí expertní činnosti pro instituce státní správy, zdravotní pojišťovny a firmy. Referenční laboratoř MZ pro automatizaci v hematologii se zabývá testováním zdravotnické techniky a diagnostik.

V roce 2010 byly specializované laboratoře (Hepatologická laboratoř, Laboratoř speciální imunochemie, Laboratoř molekulární kardiologie, Lipidová laboratoř, Laboratoř pro výzkum aterosklerózy a Výukové laboratoře) konsolidovány do Centrálních výzkumných laboratoří UKBLD umístěných v budově děkanátu 1. LF UK.

Klinické laboratoře ÚLBLD jsou akreditovány jako Zkušební laboratoř č. 1250.3., akreditovaná podle ČSN EN ISO 15189:2004 a ČSN EN ISO/IEC 17025:2005. ÚKBLD získal certifikát The Fetal Medicine Foundation jako ocenění kvality provádění screeningu v prvním trimestru. Sérologická laboratoř má povolení SÚKL k činnosti diagnostické laboratoře k provádění laboratorních vyšetřování vzorků biologických materiálů odebraných dárcům pro posouzení zdravotní způsobilosti a výběr dárce.

ÚLBLD je zapojen do systému externí kontroly kvality v ČR – SEKK, ale i do mezinárodní kontroly RfB, Instand, SKML, UK NEQAS, CAP, Bio-Rad a má platné certifikáty pro prováděné stanovení analytů. Ústav vlastní osvědčení i pro specializované analýzy jako např. stanovení porfyrinů.

V rámci VFN je zaveden centralizovaný systém 80 glukometrů pro POCT diagnostiku, které jsou připojeny do nemocničního informačního systému. ÚLBLD sleduje a hodnotí kvalitu měření kontrolních vzorků, stav glukometrů, výsledky vyšetření a výkaznictví pro zdravotní pojišťovny.

V roce 2011 bylo provedeno 7 528 092 vyšetření a počet vykázaných bodů dosáhl 768 611 479. Na ústavu byl přepočtený počet úvazků VFN - 237,2 a 1. LF UK - 14,5.

V hodnocení vědecké činnosti za rok 2010 byl ÚKBLD hodnocen na 6. místě a při přepočtu na počet pracovních úvazků na 3. místě v rámci 1. LF UK.

2012-

K 1.1. 2012 došlo ke spojení s Ústavem klinické biochemie a laboratorní diagnostiky a vznikl Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN Praha.

 

01.10.2012  |   stuka  |   zpět na Historie pracoviště